Ztrácíme pojem o základních hodnotách aneb „Zlatá mládež“ v zemědělském družstvu

Tento týden jsem měl možnost shlédnout jeden díl seriálu Zlatá mládež, který byl z oblasti zemědělství. Obrázek, který vytváří takové pořady v očích mladších denerací není veselý.

Tento týden jsem měl, díky upozornění kolegů, možnost shlédnout jeden díl seriálu Zlatá mládež, který byl z oblasti zemědělství.  Zlatá mládež je seriál České televize, kterou bychom mohli nazvat jako dokumentární reality show, kdy pět mladých lidí na vlastní kůži poznávají, zda zvládnou žít a pracovat mimo svoji komfortní zónu. V díle, který odvysílala ČT ve středu 6. června, pracovala pražská pětka mladých lidí mj. i u našeho člena v Zemědělském družstvu v Rosicích u Chrasti. „Zlatá mládež“ pracovala jak v zemědělských provozech, tak i na jatkách či v masné výrobě. A proč o tom vlastně píši?

Na první pohled by se neznalost a přístup těchto lidí k zemědělství mohl zdát úsměvný, ale ve skutečnosti je spíše vážný a smutný. Tento pořad lze brát jako určitou sociologickou sondu do života mladých lidí i když je mi jasné, že tato skupina byla vybrána do tohoto pořadu s cílem, aby především pobavila diváka, nikoliv poskytla objektivní obraz o znalosti a vztahu mladých lidí k zemědělství, k manuální práci a takové základní věci, kterou všichni potřebují, tj. k výrobě potravin.  Jen to, že tito lidé vlastně snad poprvé zjišťují, jak se vlastně zpracovává maso, ryby a mléko a že jim ta práce „nevoní“ a že k ní nemají žádnou úctu, ukazuje významný posun v určité části naší společnosti. Kdy především část mladší generace (ale nejenom ona), díky tomu, že žije v pohodlí, o které se nemusí nějak významně zasloužit či mu něco obětovat, ztrácí pojem o některých základních hodnotách. 

Napadají mě v této věci myšlenky egyptologa prof. Bárty, který ve svých knihách o vývoji a zániku civilizací hovoří zásadních zlomech či krizích, které vyvolají obrodné změny ve společnosti. Stejně jako např. když ekonomická krize vyrovná extrémy a vypustí bubliny na trhu. Zkrátka dříve či později musí takováto krize přijít i do naší evropské potažmo české společnosti. Nejen, že současný společenský systém je čím dál složitější (soudy rozhodují roky i „banální“ záležitosti, byrokracie neustále roste, stát nedokáže vymoci ani některé základní povinnosti jako je placení alimentů atd., ale my ho nebudeme schopni ani ufinancovat. Stále více lidí je závislých na státu, kterému se ale pořád nedostávají peníze. A tak se pořád více zadlužuje a zvyšuje daňovou zátěž část obyvatelstva. Pan premiér Babiš před několika dny v televizi prohlásil, že snižujeme zadlužení státu. To ale není přesné vyjádření, neboť díky růstu ekonomiky se sice snižuje podíl státního dluhu na HDP, ale vlastní dluh stále roste. Ale to už zabíhám příliš do detailu.

To, co zemědělci znají a považují za normální a důležité tj. že každá společnost si musí zajistit to nejzákladnější – vodu, potraviny a energie, již pro část naší společnosti důležité není. Už si na jejich bytí tak zvykla, že je bere za samozřejmé, ale ony samozřejmé nejsou. Někdo je musí zajistit. Jsou lidé, kteří pojem jako potravinová soběstačnost či bezpečnost vnímají jako přežitý. „Vždyť vše můžeme dovést“, říkají. Nyní možná ano, ale bude tomu tak stále? Já si myslím, že je velmi krátkozraký pohled, který se nám již nyní začíná nevyplácet. A tak jsme najednou překvapeni, když opakující se sucha znamenají, že např. voda neteče. Následovat budou i potraviny. Pan prof. Bárta také říká, že žádná taková civilizace se není schopna sama reformovat. Jistě nebude to hned, ale jak říká pan profesor, tyto věci se budou dít ve skocích. Jedním takovým skokem byla možná nedávná migrační krize, kterou jsme sice nějak utlumili ale rozhodně nezažehnali. Dalším je možná neschopnost čelit suchu. Příště to možná nebude milion uprchlíků, ale bude jich třeba desetkrát tolik.  

Ale zpátky ke zlaté mládeži.  Ztrácíme i úctu k lidské práci. To, že někdo pracuje rukama je u mladých lidí často vnímáno jako méněcenné. Jistě někdo může namítnout, že ruční práci v zemědělství v budoucnu zcela nahradí stroje a tento proces samozřejmě probíhá, ale i tak nad touto situací musíme přemýšlet ze širšího kontextu a s výhledem do budoucna. Kolik úsilí v této společnosti věnujeme státní maturitě, inkluzi, a podobným věcem a přitom nám nevadí, že děti nevědí, jak se vyrobí mléko, či jak vypěstuje obilí a z něho udělá chléb atd. Něco je špatně. Hledejme cestu, jak zajistit, abychom vštípili mladé generaci tyto hodnoty a přitom nemuseli projít panem profesorem Bártou zmiňované kritické situaci, jako je např. válka, hladomor apod. Nechci malovat katastrofické scénáře, ale spíše vyvolat diskusi o tom, co je opravdu důležité.

My zemědělci se snažíme alespoň částečně ke zlepšení tohoto stavu přispět. Před pěti lety jsme spustili program s názvem Zemědělství žije!, kterým se snažíme zprostředkovat dětem o čem je zemědělství a proč je důležité. A nejenom my, ale je více takovýchto aktivit a to je dobře. Ale bez celkové změny ve společnosti, přístupu státu, např. ve školství, ale i přístupu novinářů a médií se toho moc nezmění.

Odkaz na Zlatou mládež v zemědělském družstvě

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11719888165-zlata-mladez-2/317291310110002/

Odkaz na Projekt Zemědělství žije!

https://www.zemedelstvizije.cz/