Ekologizací k vysokým cenám potravin a potravinové nesoběstačnosti

Téměř čtvrtina zemědělské půdy ČR má být do sedmi let v režimu ekologického zemědělství, to plánuje Ministerstvo zemědělství. Snaha prosazovat biopotraviny za každou cenu, ale zvýší ceny potravin a zhorší potravinovou soběstačnost

Téměř čtvrtina zemědělské půdy ČR má být do sedmi let v režimu ekologického zemědělství, to plánuje Ministerstvo zemědělství. Přitom průměrná roční spotřeba biopotravin na obyvatele ČR činila v roce 2019 celkem 492 Kč a podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů byl na úrovni 1,52 %.  Snaha prosazovat biopotraviny za každou cenu a bez ohledu na trh, zvýší ceny všech potravin a bude mít negativní dopad na potravinovou soběstačnost. Nakonec uškodí i stávajícím ekologickým zemědělcům.

Vláda schválila Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2021–2027, jehož cílem je zvýšit plochy zemědělské půdy obhospodařované ekologicky na 22 % z dosavadních přibližně 15 %. ČR patří mezi patnáct zemí světa s nejvyšším podílem ekologicky ošetřovaných ploch v porovnání s celkovou výměrou zemědělské půdy. V EU je ČR na šestém místě. Je pravda, že ekologické zemědělství a výroba biopotravin mají u nás dlouhodobě rostoucí trend, ale pořád je jejich podíl na celkové spotřebě velmi malý. Biopotraviny se u nás mají podílet na celkové spotřebě potravin a nápojů 4 %, zatímco v roce 2019 to bylo jen 1,52 %.  Ekofarmy v Česku mají zhruba 15% podíl na celkové obhospodařované zemědělské půdě, což je téměř dvojnásobek výměry v EU. V té se totiž ekologicky hospodaří přibližně na 8,5 % zemědělské plochy. Přestože Česko tak patří k zemím s nejvyšším podílem ekologické zemědělství, je celková produkce ekofarem nízká.  Za rok 2019 byla odhadnuta na 7 163mil. Kč, což představuje zhruba 5,1% podíl na celkové zemědělské produkci ČR. Hodnota bioprodukce je tedy 3x nižší ve srovnání s 15% podílem ekologického zemědělství  na zemědělské půdě v ČR.

České cíle na zvýšení podílu biopotravin jsou iniciovány novým Evropským akčním plánem pro ekologickou produkci a strategií Evropské komise „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork) a pro oblast biologické rozmanitosti v rámci Zelené dohody pro Evropu. Evropská komise totiž ve svých plánech chce zvýšit podíl ploch ekologického zemědělství v EU ze současných cca 8% na 25% do roku 2030. To je obrovské číslo, které je jen obtížně realizovatelné. Tyto záměry mají mnoho rizik, o kterých se ale nikde nemluví.

Jedna věc je biopotraviny vyprodukovat a druhá je umět je prodat. Biopotraviny jsou totiž dražší, a tak je logické že se prodávají v především v zemích s vyšší kupní silou. Nejvyšší roční spotřebu biopotravin na obyvatele vykazují trvale země západní Evropy. Průměrná roční útrata za biopotraviny v Evropě dosáhla 50 EUR na osobu (76 EUR v rámci EU). Za posledních deset let se spotřebitelské výdaje za biopotraviny na obyvatele více než zdvojnásobily (z původních 21 EUR, resp. 32 EUR v EU). Nejvíce peněz za biopotraviny utratili dánští a švýcarští spotřebitelé (shodně 312 EUR na obyvatele v roce 2018). Přes významný nárůst trhu biopotravin v ČR, zůstává jeho rozsah i roční spotřeba biopotravin na osobu za průměrem západní Evropy. Biopotraviny v ČR pravidelně kupuje jen malá část spotřebitelů a navíc cca 60% spotřebovaných biopotravin je do ČR dovážena ze zahraničí.  A tak pouze desetina našich biofarem prodá veškerou svoji produkci jako bio. Někteří částečně nebo zcela prodávají svoji produkci jako klasické produkty konvenčního zemědělství. To, kromě jiného, zvyšuje i závislost ekofarem na dotacích. Tento stav je dán částečně tím, že u nás ekologičtí zemědělci hospodaří především v horských a podhorských oblastech na trvalých travních porostech (82,1%), kde hlavním produktem je hovězí maso. To se ale jen v omezené části uplatní kvůli vysoké ceně na trhu. Je třeba říci, že velkou část spotřebitelů, kteří kupují biopotraviny má tendenci jíst málo nebo žádné maso, tj. že jsou vegetariáni či vegani.

Pokud budeme motivovat zemědělce, aby přecházeli na ekologické zemědělství bez jasné vazby na trh tj. nedokážeme ekozemědělce motivovat k tomu, aby produkovali to, co na trhu uplatnění najde popř. nevytvoříme po biopotravinách dostatečnou poptávku, bude nás stát podpora hodně více peněz a vytvoříme skupinu zemědělců, která bude životně závislá na dotacích. A pokud jednou peníze na dotace dojdou, celý systém se rychle zhroutí. Zároveň se také může stát, že když bude produkce biopotravin větší, než poptávka po nich, povede to ke zhroucení jejich ceny a konečný výsledek bude také negativní i pro stávající biozemědělce.  

Druhá věc, o které se nehovoří, je zvýšení cen potravin. Více pěstovaných biopotravin rovná se pokles celkové produkce potravin jak na evropské úrovni, tak u nás. Teď vynechám ještě další aspekty evropských záměrů, které povedou k významnému celkovému poklesu produkce potravin v EU. Méně potravin na trhu logicky to bude znamenat růst jejich cen. Když to hodně zjednoduším, tak na stejnou produkci potravin v ekologické režimu, je třeba cca dvojnásobek plochy oproti konvenčnímu zemědělství. Jinými slovy tedy pokud budeme chtít zvýšit plochu ekologického zemědělství o 7% a udržet stejnou produkci potravin, potřebovali bychom na to dalších 14% půdy navíc. Reálně ale žádnou jinou půdu nemáme, naopak plocha určená k zemědělskému hospodaření se neustále zmenšuje. Naopak poptávka po potravinách celosvětově stále roste a růst bude. Zároveň se ale musíme připravit na to, že celková potravinová produkce bude významně kolísat, protože přípravky na ochranu rostlin jsou významnými stabilizátory udržení produkce a bez jejich používání budou dobré roky střídat roky špatné, kdy se zkrátka neurodí nic, protože úrodu zničí choroby nebo škůdci.

Je třeba si tedy logicky položit otázky. O kolik se sníží produkce potravin jak u nás, tak na celoevropské úrovni? O kolik se zvýší ceny potravin? Budou na to obyvatelé mít? Jaký konečný vliv bude mít toto snížení produkce potravin v EU na světový trh? Bude mít zvýšený podíl ploch ekologických potravin vůbec pozitivní vliv na světové životní prostředí? Evropská komise odmítá na tyto otázky odpovídat. Asi proto, že si je vědoma, že odpovědi nejsou populární a budou pro některé obyvatele i obtížně přijatelné. Proto neustále zdůrazňuje pozitiva, ale o negativech mlčí. Jediný, kdo zatím na některé otázky odpovídá, je americké ministerstvo zemědělství, které před nepromyšlenými kroky varuje. A ukazuje na významný propad produkce potravin a zvýšení cen potravin v EU. Varování zaznívá od zemědělských organizací, které opakovaně vyzývají Evropskou komisi ke zpracování dopadových studií. Bohužel marně.  

Dnes je růst spotřeby biopotravin významně podporován ekonomickým růstem a s ním spojeným růstem příjmů obyvatelstva. Biopotraviny jsou dražší než konvenční potraviny, a to i přes to, že je jejich produkce dotována. Těžko ale můžeme očekávat, že evropské státy vč. ČR budou mít více prostředků na další zvýšení podpory pro ekologické zemědělce. Většina evropský ekonomik je vysoce zadlužená a plány přechod na bezuhlíkovou ekonomiku budou stát obrovské náklady. Jenom u nás jsou první odhady ve výši přes 4 biliony korun. Tuto transformaci budeme nést na svých bedrech všichni. Zcela jistě tak budou ekologické plány EU provázeny poklesem životní úrovně obyvatelstva. To je třeba lidem ale zodpovědně a férově říkat, jinak se také může stát, že společnost se postaví proti. To jsem ale odbočil.

Pokud má mít záměr, zvýšit významně plochy ekologického zemědělství a produkci biopotravin u nás nějaký smysluplný cíl, musíme se zaměřit na produkci na orné půdě, pěstování obilovin, olejnin, ovoce, zeleniny, produkci mléka a tu umět dostat na trh, k zákazníkovi, který bude ochoten zaplatit vyšší cenu.  A protože poptávka u nás nebude růst tak rychle, s ohledem na kupní sílu, musíme dostat naše bioprodukty i do zahraničí. Doma je třeba se soustředit na vytváření poptávky, aby zákazník chtěl kupovat nejenom biopotraviny, ale i poptával biopotraviny českého původu. Jinak hrozí to, co se děje u konvenčních potravin, že je nadnárodní řetězce dovezou ze zahraničí a u nás budeme podporovat spíše ekologickou, nicméně drahou, údržbu krajiny. Dlouhodobě to tak bude ekonomicky neudržitelné.

Zkrátka bez fungujícího ekonomického systému založeného na poptávce a nabídce, vytvoříme něco, co bez ekonomických dotací nepřežije. A to nebude vůbec jednoduché.  Je třeba říci, že tyto aspekty MZe ve své strategii zmiňuje, je ale otázka, jak reálné je takové cíle naplnit, zvláště v tak krátké době a při omezených finančních možnostech. Neměli bychom proto snadno naskakovat na evropské proklamace, které jsou založené spíše na ideologii než na faktech. Buďme rozumní, dávejme si splnitelné a smysluplné cíle, jinak to neprospěje nikomu, ani samotným ekologickým zemědělcům.

Čerpáno z Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2021–2027 http://eagri.cz/public/web/file/676897/Akcni_plan_CR_pro_rozvoj_EZ_v_letech_2021_2027.pdf