Je pro mě nepochopitelné, že člověk v této pozici, se uchyluje ke lžím, manipulaci, ale i k urážkám zemědělců. Nevím, jestli je to proto, aby se zavděčil svým chlebodárcům, tj. nadnárodním obchodním řetězcům, nebo se snaží zavděčit současné vládě. Pravděpodobně je jeho cílem odpoutání pozornosti od toho, že nadnárodní řetězce mají stále větší podíl na konečné ceně potravin. Každopádně zmíním několik faktů, které pan Prouza buď z nevědomosti, nebo záměrně zamlčuje, nebo překrucuje.
1. Jak je to s cenou pšenice
Pan prezident Prouza své tvrzení opírá o vývoj ceny pšenice na burze v USA, kde došlo k jejímu významnějšímu snížení. A snaží se svými výroky přesvědčit veřejnost, že když cena pšenice v USA klesla, musí logicky klesnout i cena pečiva u nás. Asi si nevšiml, že Česko neleží v Americe, ale v Evropě. Evropský trh je ale jiný než americký. A přestože USA také bojuje s vysokou inflací, ceny energií se tam například zvýšily o 41%, ale u nás je zvýšení ceny elektrické energie proti USA dvojnásobné. Američtí farmáři a potravináři se také nepotýkají s takovým zvýšením cen plynu, pohonných hmot, hnojiv a ani s extrémními ekologickými požadavky jako naši producenti. Z tohoto důvodu cena pšenice na evropské burze MATIF sice po sklizni také klesla, ale nikoliv významně a rozhodně ne na předválečnou úroveň. Současná cena kolísá okolo 340 EURO/t zatímco před válkou byla cena cca na 260 EURO/t.
2. Čeští zemědělci prodávají pšenici za nižší cenu než je v Evropě
Prezident svazu obchodu se snaží vytvořit dojem, že naši zemědělci mají vysokou cenu, vyšší než ve světě. To je lež. Cena pšenice u nás je nižší, než je evropská cena. Je tomu tak dlouhodobě a platí to i dnes. Cena potravinářské pšenice na MATIFu po přepočtu v průměru činila v 1. pololetí cca 9 200 Kč/t a u nás to bylo 7 328 Kč/t, tj. na cca 80% ceny evropské. Takže k žádnému předražování pšenice u nás nedochází. Mimochodem i ta cena v USA, na kterou pan prezident Prouza poukazuje je cca na stejné úrovni, jako je momentální cena, za kterou zemědělci pšenici prodávají u nás. Takže i tady jeho argumentace selhává.
3. Hlavní vliv na cenu pečiva nemá mouka, ale ceny plynu a energie
„Pečivo, nezlevní i kdyby byla mouka za nula“ konstatuje to výkonný ředitel Svazu pekařů a cukrářů ČR. Hlavní vliv na zdražování pečiva totiž nemá cena mouky, potažmo pšenice, ale ceny energií a plynu. A jejich cena neklesá, ale naopak roste. A vzhledem k přístupu naší vlády, která dosud proti růstu cen energií či plynu konkrétní opatření dosud nezavedla, tak se to samozřejmě promítá i do růstu cen potravin. Na rozdíl od nás zvýšené ceny energií už dávno řeší v EU (s výjimkou tří) všechny země. Jinými slovy, pečivo přestane zdražovat, až se stabilizuje cena elektrické energie a plynu.
4. Pšenice, ze které je současné pečivo, již dávno není od zemědělců
Každý, kdo se pohybuje v sektoru zemědělství a potravinářství ví, že obilí, ze kterého se dnes peče pečivo, prodávali zemědělci většinou v loňském roce. Prodávali ho obchodníkům, ti ho skladují a teprve postupně prodávají dál. Buď například našim mlynářům, nebo třeba do zahraničí. Pouze část zemědělců má své skladovací kapacity a prodává pšenici postupně i v dalších měsících. Takže cena mouky a potažmo pečiva v sobě dnes zahrnuje nikoliv současnou nákupní cenu obilí, ale cenu, která byla před několika měsíci.
5. Náklady zemědělců a potravinářů stále rostou a budou růst i do budoucna
I kdyby dnes skončila válka na Ukrajině a ceny energií a plynu se stabilizovaly, nebude už rohlík nikdy za cenu jako třeba v loňském roce. To je zcela nereálné a každý normální ekonom to ví. Cena plynu a energií v sobě zahrnuje také další aspekty, jako třeba mzdy, ceny obalů, služeb nebo třeba ceny za emisní povolenky. I zemědělcům se mj. neustále zvyšují náklady na plnění ekologických požadavků a požadavky do budoucna budou znamenat radikální propad produkce potravin a tím logicky i růst jejich ceny. Jenom namátkou: Povinnost nechat 7-8 % půdy ladem, ztrojnásobit plochu ekologického zemědělství, omezit hnojiva, pesticidy, zákaz nebo významné omezení orby a tím i zaorávání hnoje, nebo třeba atomizace podniků - to bude znamenat jediné. Zemědělské komodity do budoucna nemohou být levnější! Naopak. Jejich cena a tím i cena potravin bude do budoucna růst. Tj. ostatně dlouhodobý cíl Evropské komise, o kterém se až tolik nehovoří, protože se většinou zabalí do zelených, ekologických příběhů.
Jinými slovy: Slibovat návrat k cenám, na které jsme byli zvyklí před válkou, je jako slibování Těšínských jablíček. I když pan Prouza a jeho klienti nadnárodní řetězce mají raději jablíčka z Polska, cibuli z Nového Zélandu nebo vepřové maso ze Španělska. Zkrátka pan prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu nemá problém lhát o cenách pšenice stejně, jako se nás nadnárodní obchodní řetězce snaží reklamou lživě přesvědčit, že se snaží prodávat lokální a české potraviny. Možná se řídí strategií Josepha Goebbelse, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, vědom si toho, že miliardami podpořený marketing, placený obchodními řetězci, mu tento cíl zajistí.
