Zahraničně obchodní bilance ČR se letos výrazně zhoršuje: V 1. pololetí 2022 zahraničně obchodní bilance byla dle ČSÚ ve schodku ve výši -76,0 mld. Kč, zatímco v r. 2021 byla v přebytku ve výši 76,2 mld. Kč.
Bohužel na tomto zhoršení se podílí také agrární zahraniční obchod. Jeho záporné saldo sice asi v letošním roce nedosáhne rekordní úrovně mínus 47 mld. Kč jako v roce 2019, ale je pravděpodobné, že bude vyšší než v loňském roce, kdy záporné saldo dosáhlo - 41 mld. Kč.
Hlavní příčina vysokého záporného salda ČR je stále stejná: většinu záporného agrárního salda ČR tvoří dovoz masa (okolo 60%) a dlouhodobě právě u masa zůstává absolutně nejvyšší záporné saldo ze všech agrárních komoditních skupin. Je logické, že pokud se u nás stále snižuje množství chovaných zvířat, především pak prasat, je nutné stále více obilí, které se tato zvířata původně konzumovala, vyvážet do zahraničí. Zde se z něho tato zvířata vykrmí a jejich maso se pak doveze do Česka.
Zatímco agrární saldo nám dlouhodobě komodita maso nejvíce zhoršuje, agrární saldo zachraňuje a zlepšuje několik komoditních skupin s tradičně vysokým kladným saldem, a to, jak už jsem zmínil, hlavně obilí a pak také mléko a živá zvířata. Bez nich by bylo záporné agrární saldo ještě vyšší. V případě obilí se v 1. pololetí 2022 oproti stejnému období loňského roku kladné saldo ze zahraničního obchodu ČR s obilím zvýšilo o 25% (v absolutní hodnotě za 1. pololetí 2022 překonalo 9,1 mld. Kč, přičemž ve stejném období loňského roku činilo 7,3 mld. Kč). Tak vysoké kladné saldo není v žádné jiné komoditní agrární třídě. Částečně to je ovlivněno i vyšší cenou obilí, která vzrostla po zahájení války na Ukrajině.
Vývoz živých zvířat je poněkud složitější na hodnocení. Zahrnuje totiž jak zvířata určená na porážku, tak plemenná zvířata určená pro další chov a celní statistika tyto případy neodděluje. Českých zemědělců se týkají oba případy. Na jedné straně máme kontrolu užitkovosti na nejvyšší světové úrovni a díky tomu je v zahraničí zájem o naše zvířata, jako o základ pro další chov. Na straně druhé jsou i časté případy, kdy například chovatelé prasat vozí zvířata na porážku do zahraničí, protože zde dostanou vyšší cenu.
Z hlediska příjmů je pro zemědělce nejdůležitější komoditou v rámci celého odvětví mléko. Z hlediska velikosti produkce je množství mléka stabilní a naši zemědělci, díky vysoké úrovni chovů, dokáží produkovat vysoce kvalitní mléko, poptávané v okolních zemích. Nicméně dlouhodobý trend zvyšování exportu syrového mléka a naopak růst dovozu zpracovaných mléčných výrobků není pozitivní. V letošním prvním pololetí sice došlo k poklesu vývozu syrového mléka o cca 3 mld. Kč, a je jen otázkou, jaká je skutečná příčina. Uvidíme, jaké bude druhé pololetí a zda tento pokles potvrdí.
Co říci na závěr? Vývoz obilí, mléka či živých zvířat na porážku a jejich podíl na celkovém exportu ukazují, že nadále z velké části vyvážíme suroviny, přičemž dovážíme přidanou hodnotu/práci. Stojíme tak uvnitř EU v pozici jakési rozvojové země. Na šikovnosti českých zemědělců profitují jiné země, což je bohužel obecný trend nejenom v zemědělství, ale i ve významné části české ekonomiky, který však dlouhodobě zůstává mimo pozornost politických představitelů naší země.
